O knize: 1992 / Zřídka - a vlastně skoro nikdy - se velcí mecenáši umění ujali úkolu napsat retrospektivu recenze jejich plánů a úspěchů. Aktivní lidé, od Caesara až po vesnické lékaře poslední doby, popisovali svou činnost a své úspěchy a věřili, že pokud tyto úspěchy nebudou řádně popsány, nezůstanou dlouho v paměti potomstva, přestože si to plně zaslouží. to . Lidé s darem sebevyjádření, včetně spisovatelů, básníků, malířů a sochařů, se obrátili (zejména poté, co byla umělecká a literární činnost renesance povýšena na vrcholné umění) k autobiografii a sebeinterpretaci, kdykoli se obávali, že jejich díla byly ze své podstaty izolovanými a vykrystalizovanými projevy nepřetržitého tvůrčího procesu - nebudou moci potomkům zprostředkovat v zobecněné podobě to, co chtěli těmito díly vyjádřit. Zcela jinou záležitostí je mecenáš umění, tedy člověk, který svou prestiží a iniciativou přispívá k tvorbě literárních a uměleckých děl. Mezi takovými mecenáši umění najdeme vysokého církevního hierarchu, světského panovníka, aristokrata a plutokrata. Z pohledu takového patrona by umělecké dílo mělo patrona chválit a ne naopak. Adrians a Maximilians, Levs a Yudin, Jean de Bery a Lorenzo de' Medici se sami rozhodli, co chtějí od umění a literatury, sami si vybírali tvůrce, sami se podíleli na vývoji tvůrčích programů, sami schvalovali nebo kritizovali plnění svých příkazů a oni sami zaplatili – nebo nezaplatili účty. Zároveň pověřili své dvořany a sekretáře, aby sestavovali všemožné seznamy a rejstříky, a své historiografy, básníky a humanisty, aby vytvářeli panegyriky a výklady a popisovali své filantropické aktivity. Chtělo to zvláštní okolnosti a jedinečnou kombinaci osobních vlastností objeví se díla napsaná Sugerem, Opat ze Saint-Denis, které nám čas laskavě zachoval. Od editora: Erwin Panofsiky. Opat Suger ze St. Denis. In: Význam ve výtvarném umění. NY, 1957. Překlad a komentáře: Panasiev A.N..